Skončilo zkouškové, zavřela jsem za sebou dveře své brněnské alma mater, sbalila kufr a odjela domů. Když jsem pak mířila na ostravské hlavní nádraží na vlak do Prahy, byl to takový ten zvláštní pocit neznáma. Ne, že bych v Praze předtím nebyla, ale dá se říct, že to bylo několik kratších návštěv na pár dní, zatímco teď to měl být na tři měsíce běžný život se vším všudy. Dvě hlavní věci - bydlení a práci - jsem zařízené dopředu měla, ale ani v jednom případě jsem nevěděla, co si mám představit. Netušila jsem, jak byt vypadá, jen jeho adresu. A co přesně budu v práci dělat pro mě bylo také záhadou.
Po příjezdu jsem tedy zamířila do tajemného bytu ve Strašnicích. Přivítala mě potemnělá úzká chodba. Po pár dalších krocích se mi ale byt hned zalíbil. Pěkná světlá kuchyň, malinká koupelna a především můj pokoj, ve kterém dělám záskok za stálého nájemníka. Pokoj je světlý, poměrně velký a hezky zařízený. Pomyslnou třešničkou na dortu je velká knihovna plná skvělých knížek a "umělecký" chaos, který pokoji vládne.
Následující den jsem vyrazila do práce. Nasedla jsem na metro, které je pro vesničana, jako jsem já, pořád tak trochu atrakcí (po pár dnech samozřejmě nadšení opadlo). Když jsem se pak vynořila z podzemí na zastávce Křižíkova, vyrazila jsem směrem k fóru Karlín, které je sousedem vydavatelství Economia. A právě do něj, konkrétně do redakce Hospodářských novin, jsem mířila. Jedna z prvních informací pro mě byla klíčová, týkala se náplně práce. "Na začátku půjde hlavně o dělání rešerší, přepisování rozhovorů, telefonování. Až později se dostanete k něčemu důležitějšímu, jako je psaní článků." Připravila jsem se tedy na to, že přibližně první dva týdny budu opravdu jen pomocná síla a pak si možná napíšu jeden "usmrkanej" článek.
Následující den tomu odpovídal. Za úkol jsem měla rešerši. Byla to celkem pohodová práce. Den poté mě ale pěkně převezli. "Jdi na tiskovku a napíšeš článek." Cože? Měla jsem nervy, vůbec jsem to nečekala, ale vyšlo to (dokonce s pochvalou, že to byl dobrý článek). Myslela jsem, že to byla výjimka. V příštích dnech jsem ale dostávala stále složitější a důležitější úkoly, dělala rozhovory a psala alespoň jeden článek různého žánru denně. Což mi udělalo velkou radost, protože jsem netušila, že bych dostala šanci psát něco jiného než krátké nudné zprávy.
Život v Praze tak začal bezvadně a nadchl mě. První dva týdny byly nabité novými zkušenostmi a emocemi. A já se teď opravdu těším, co bude dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat